Taxus International jste založil v roce 1998. Jaké byly začátky v eseróčku?
V roce 1990 jsem začal podnikat, to jsem vyráběl ty klekačky a podobně. Dva roky jsem se staral o fabriku. Pak jsem dělal různé finanční produkty a potravinové doplňky v multilevlu. Ale chtěl jsem mít něco svého, tak jsem založil firmu. Lidé se často ptají, proč Taxus. To je poslední pozůstatek toho, že jsem býval dřevař, Taxus je latinsky tis. Měl jsem firmu, už jsem věděl, že to musí být eseróčko, ale neměl jsem produkt. A tak jsem hledal. Objevily se různé potravinové doplňky a koloidní minerály, tak jsem do toho šel. Pak jsme začali s manželkou dělat Revoluční angličtinu a i tu jsme zkusili prodávat multi-level marketingem.
Jedná se tedy o zmíněnou marketingovou laboratoř zaměřenou na prodej konkrétních produktů?
Ano, zkoušíme prodejce, inzeráty, teď hodně internet, dopisy, letáky do schránek. Zrovna ode dneška se na Slovensku vyvěšují megabillboardy s našimi produkty. Prostě testujeme.
A pak prodáváte i cizí produkty?
V poslední době jsme měli dva cizí produkty. S jedním jsme skončili, protože to nenaplnilo očekávání, a druhý je audioprogram Jak vydělat miliony.
Myslíte, že kdybyste dnes vlastnil továrnu na nábytek, už byste dnes nezkrachoval?
To je takové kdyby… Kdyby pes nekakal, tak vybouchne.
Ale měl byste produkt a dnes víte o marketingu mnohé a jste schopen prodávat v podstatě cokoliv.
Jedna věc je, že máte dělat to, v čem vynikáte, druhá věc to, co vás baví. Mě ten nábytek tehdy bavil, to je pravda, ale nevynikal jsem v tom, nebyl jsem dobrý. Nábytek dělá můj bratranec, ten je manuálně šikovný. Já na nábytek nemám talent. Takže otázka by měla znít Kdybyste dnes dělal nábytek a měl jste na to talent… Moje žena, která nedávno chtěla pro architektku pět tisíc za to, že nám navrhla nábytek do domu, by vám to potvrdila. Na druhou stranu dostávám e-maily, ve kterých se lidé ptají na marketing a na věci související s osobním rozvojem. Tady je vidět, v čem vynikám a v čem ne. Kdybych měl továrnu s nábytkem, byl bych rozhodně lepší, ale nebyl bych extratřída.
Sám jste ale říkal, že jste kreslil nábytek a lidem se to líbilo, takže nějaký talent tam musel být.
Taky mohli lhát. A to, že se to líbí, ještě nic neznamená, talent musíte mít taky na to, abyste to prodal. Že se to líbilo v Havířově mezi horníky, je fajn, ale třeba se jim to do panelákových domů nehodilo. Líbí se vám porsche nebo ferrari? Ale taky si ho nekoupíte.
Na školení říkáte, že když jste začal prodávat pojištění, dlouhou dobu jste neměl úspěch.
Devětapadesátkrát za sebou, vlastně dvě jednání denně celý měsíc včetně sobot a nedělí, jsem nic neprodal. V té firmě jsem vytvořil rekord. Já jsem neuměl požádat o peníze. Představil jsem jim pojištění, to se jim líbilo, a já jsem šel pryč. To dosledování, ta výzva, to je důležité. Když dáte a nedáte výzvu, to je velký rozdíl. To jsem tehdy neuměl. Ale pak jsem tuhle malou, ale zásadní věc změnil a z rekordmana, který nic neprodal, jsem se dostal tam, že jsem posbíral všechny ceny.
To by mělo být inspirativní pro kohokoliv.
Žádat o peníze.
Šedesátá schůzka byla úspěšná?
Já jsem změnil firmu, tam jsem měl taky pár takových neúspěchu, ale na prvním školení té firmy, asi po týdnu, mi řekli, co mám dělat, jak to změnit. A prásk ho – najednou jsem viděl, že to ani nebylo o změně té firmy. Je to jako ve fotbale. Když se nedaří, musíte vystřídat hráče. Když ani to nepomůže, vyhodíte trenéra.
Později jsem začal mluvit na seminářích, což bylo taky dobré – měl jsem dluhy a oni mi slíbili tisíc korun za jedno vystoupení. Logika byla taková, že si lidi řeknou: Když to dokáže ten blb s těma tikama, tak to musím dokázat i já.
Když se dnes potkáváte se svými spolužáky, kteří se vám v dětství smáli, jak reagují?
Já se teď potkávám hlavně s kamarádem, který se mi nesmál, seděl se mnou v lavici a odmalička byl velmi inteligentní. Ostatní jsou spíš překvapení nebo naštvaní, kde oni zůstali a kde jsem dnes já.
Závist?
Oni jsou vesměs horníci, dva z nich se upili k smrti. Ti už nezávidí.
Vlastně jedna věc, tu mi řekl i bývalý učitel: pro ně jsem arogantní hajzl. Když vám řeknu, že jsem chtěl vydělat pět tisíc denně, abych měl sto tisíc měsíčně, což jsme dnes měli už v osm ráno, berete to jako fakt, ale oni to berou, jako že jsem arogantní.
Vy si na školení neberete servítky a klidně účastníkům řeknete, kolik jste schopen vydělat, zatímco oni sedí a poslouchají vás. To trošku jako arogance vypadá.
Já říkám, že přišli na moje školení, aby jednak více vydělali, protože pokud chtějí poslouchat líbivé kecy, můžou jít zadarmo do kostela, a jednak chtějí vědět jak a kolik. A já jim řeknu, kolik vyděláváme a jakým způsobem. Všichni mluví o tom, jak jsou dobří, my se snažíme ukázat, že i vy můžete být dobří, ale potřebujete vidět čísla. A taky jak to máte udělat. Vůbec se nezabýváme podvědomím a imageovou reklamou. I ten nejlepší produkt je vám na nic, když se o něm nedozví a když je nepřesvědčíte.
My z tohoto důvodu využíváme jako reklamní nosič jakýkoli myslitelný produkt. Jednu z mých knih jsme poslali lidem, kteří mají vliv – politikům, celebritám. Nabídli jsme zákazníkům jednu knihu v akci 1 + 1 zdarma a říkáme jim, ať tu druhou někomu dají. Díky tomu jsme prodali další školení. Výbornou reklamu nám dělají audionahrávky ze školení, kde jsou upoutávky na další produkty, nebo knihy, které si mohou zaregistrovaní uživatelé stáhnout zdarma. Obrovský potenciál mají e-maily. My máme v databázi přes 20 000 e-mailových adres, na které můžeme posílat zprávy. V knihách máme reklamu na školení, jako médium používáme i vizitky. Všimněte si, že na vizitkách mají všichni sales manager, ale z ní se nedozvíte, co ta firma dělá.
Já osobně považuji vizitku za relativně osobní věc a jsem toho názoru, že čím míň textu, tím líp.
Vizitka je billboard, musí z ní být jasné, co děláte. To je přece jednoduché, jak uspět. Díky takovým fíglům se z bankrotáře a postiženého stal úspěšný člověk.
Soudě podle všeho si ještě ke všemu umíte udělat dobré public relations, ale říkáte, že to není zase tak důležité.
Reklamní a PR agentury tvrdí, že si musíte získat nějakou image, musíte si vybudovat povědomí a pak budete úspěšný. Jenže to je naopak. Prvně musíte být úspěšný a pak budete v povědomí. Když budete úspěšný, budete mít u většiny lidí špatnou image. Image tedy následuje až po úspěchu. U někoho je dobrá a u někoho špatná. Když máte určitou image, začnou o vás psát. Už jste viděl rozhovor s bezvýznamným člověkem? Povědomí a image jsou až na konci. Ne že nejprve za prachy vybudujete image a pak budete úspěšný. Podívejte se na Ivetu Bartošovou. Povědomí 100 procent. Jak je úspěšná? Nemá na letenku, když chce někam letět. Václav Fischer – dvakrát stihl zbankrotovat, tedy neúspěšný. Povědomí 100 procent. Paradoxní je, že má u spousty lidí pořád celkem dobrou image.
Já samozřejmě povědomí o mně buduju, ale stavím to na tom, že mám úspěch s tím, že jsem postižený, že jsem vyšel z blbého prostředí atd. A dávám si strašně záležet na tom, aby každá knížka, která přijde, byla lepší než ty předchozí. Už jsem viděl spoustu spisovatelů, kteří mydlí jednu knížku za druhou, ale od páté je to pořád to samé dokola.
U rozhovoru, který o vás vyšel a který mi ukazujete, je titulek Posedlý ďáblem. Jste posedlý ďáblem?
To vzniklo z toho, že ve středověku lidi, kteří mají Tourettův syndrom, upalovali jako čarodějnice, jako lidi posedlé ďáblem. Ale on je to sexy titulek a titulky jsou hodně důležité. Na druhou stranu to může odradit.
To víte, že jsem posedlý. Už jenom tím, že mám Tourettův syndrom.
Spíš jsem mířil jinam – vy jste schopný působit na spoustu lidí, jste dobrý řečník, umíte zaujmout. Prostě máte jistou schopnost manipulace.
Ale jiné zase odradím.
V jedné knize jste napsal, že vás ve vztahu k vašemu hendikepu hodně ovlivnilo setkání s člověkem, který měl zohyzděnou tvář.
On mi dal tehdy jasně najevo, že ty moje brečení nad tiky je zbytečné, že i když vypadám jako blbec, můžu sbalit babu a můžu být v nějakém oboru úspěšný. To mě zasáhlo, to je pravda.
Vy hodně pracujete v noci, ale přes den, jak je vidět taky. Jak relaxujete?
Já pracuju na dvě směny. Přes den bývám buď v kanceláři, nebo na cestách. Když se vrátím domů, zaplavu si v bazénu nebo něco takového, pak jdou všichni spát a já jdu na druhou směnu a to dělám dlouhodobé věci. Snažím se je dělat i v kanceláři, ale často k tomu nedojde. Občas tam proto radši ani nejdu, protože doma jsem sám a mám klid.
Já i když čtu v noci knížku, beru to jako práci – sbírám informace a zajímavé myšlenky. Pokud děláte, co vás baví a vynikáte v tom, paradoxně odpočívat nemusíte. Vezměte si lidi, kteří pracují do svých 80 let, a když jedou na dovolenou, stejně si tam berou práci – čtou si tam, studují o svém oboru, … Lidé, kteří mají obrovskou vnitřní motivaci, nepotřebují dobíjet baterky. Oni mají tu energii v sobě jako talent. Narodili se s tím. A ti neschopní chtějí, ať jim někdo zvenčí dobíjí baterky.
Myslíte si, že každý člověk má na něco talent?
Nemyslím si. Věřím, že jsou lidi, kteří nemají talent na nic. Ono je to líbivé – každý v něčem vyniká, ale s tím nesouhlasím. Někteří lidé na to nemají. Ale to je moje pravda, třeba je to jinak.
Takže někteří lidé jsou odsouzeni k neúspěchu?
Tak nějak.
Jak se jako hendikepovaný člověk díváte na podporu hendikepovaných – sociálně, zdravotně a jinak?
Když se zavede nějaká byrokratická struktura, pomoc potřebným se vždycky zvrhne v pomoc nepotřebným. Byrokracie není špatná, když je potřeba něco uřídit, ale v ten moment začnou komise a začne se říkat, kdo je víc a kdo míň potřebný. Pomoc těm hodně potřebným, což jsou třeba vozíčkáři, je fajn. Ale často se to bohužel zvrhne. Vezměte si pomoc nezaměstnaným. Když jsem žil v Havířově, znal jsem dvě prostitutky, které z Havířova vyjely do Rakouska a tam dělaly prostitutky. A jenom jednou měsíčně se vracely – když si do Havířova přijely pro podporu. A pak zase jely zpátky. Když už máme pomáhat nezaměstnaným, tak natvrdo. Běž uklízet les a pak dostaneš prachy. Já bydlím vedle Kamýckého lesa a občas tam chodím běhat. Tam je obrovský nepořádek, který tam dokonce dělají bezdomovci. Chceš peníze? Fajn, půjdeš čistit Kamýcký les. Cesty… Vůbec bychom nemuseli platit cestáře nebo pozemní služby, to by měli dělat nezaměstnaní.
Pomoc od státu dostávají i nepřizpůsobiví občané. Ale oni mají stejný počet satelitů jako přizpůsobiví občané. Oni dostanou prachy a koupí si za to satelity.
Jaké vlastnosti by měl podle vás mít úspěšný podnikatel?
Já myslím, že to nelze říct paušálně. Záleží na tom, v čem chcete být úspěšný. Chcete podnikat v IT? Pak musíte být dobrý na matematiku, musíte umět programovat…
Ale určitě jsou i nějaké univerzální vlastnosti.
Musíte mít samozřejmě štěstí. To není vlastnost, to je podmínka zvenčí. Napsal jsem o tom celou knížku, tak si to pojďme připomenout. Důležitý je souhrn šťastných okolností. Mě by ve středověku upálili, Einsteinovi by byl taky jeho mozek na nic, navíc byl Žid. Musíte mít sebedisciplínu, musíte mít nespravedlivé výhody, a když už je máte, musíte hledat další nespravedlivé výhody na úkor ostatních. Nespravedlivá výhoda číslo jedna je talent. Taky je výhodný dobrý původ. Ono se říká – a vy jste to taky použil – selfmademan, ale s tím já nesouhlasím. Nikdo se nevypracoval sám, vždycky má kolem lidi. Co já bych dělal třeba bez své ženy, která mi vždycky všechno opraví a řekne To umíš líp, předělej to!?
Jenže třeba na plakátu k bratislavské akci O úspěchu je jen vaše tvář, to setkání bylo postavené na vaší osobě, za vámi lidé přišli.
Ale pořádalo to dvacet lidí. Sám jsem to neudělal.
Rozhodující pro to ale byl váš talent.
Ano, mám velký vliv, možná rozhodující, ale sám to nedělám. Ani Donald Trump se neudělal sám.
O jakých vlastnostech jako základech úspěchu ještě píšete?
Nebýt duševně líný. A umět využívat nespravedlivé výhody a využívat sílu, moc a vliv. Umět se rozhodovat. Úspěšní lidé jsou kompetentní ve své oblasti. Já jsem byl nekompetentní v nábytku, proto jsem tam nebyl úspěšný. Musí se umět soustředit.
Děkuji za rozhovor.
